F# G#mi7C# F# G#mi7C#
Když Josef veselku chystal, byl už starý, skoro kmet,
F# G#mi7C#F# G#mi7 C#
a dívka Marie čistá, galilejský květ.
Jednou se šli spolu projít, Josef nechtěl, ale šel,
vždyť byli jen krátce svoji a vzduch plný včel.
Jednou se šli spolu projít, byl červen - třešní čas,
a jak tam pod stromem stojí, zní Mariin hlas:
F# G#mi7 F# G#mi7
"Moh' bys, Josífku, prosím, pár třešní natrhat,
F# G#mi7 F# G#mi7C#
já dítě pod srdcem nosím, a co když má hlad?"
Ref.:
C#7
Tu du du ...
Tu Josef si začal rvát vlasy:"Ó, já jsem naletěl,
kdopak moh' setřít asi tvojí nevinnosti pel?"
"Víš, já mám trpělivost svatou, ale, to ti povídám,
ať ten, kdo je dítěti tátou, mu podá třešně sám!"
A zatímco Josef tu běsní, náhle dětský hlásek slyš:
"Sehni se, milá třešni, k mojí mamince blíž!"
A hle, strom se k zemi sklání, Marie trhá s úsměvem
a Josef nemá ani zdání, jak z té šlamastyky ven.
Ref.:
"Můj Bože, já se tolik stydím, ale řekni, Pane náš,
kdy chceš přijít mezi lidi, kdypak narodit se máš?"
"Já myslím tak šestého ledna, v době vánoc, v noční čas,
až se zjeví hvězda neposedná, tehdy přijdu mezi vás."
Roky skáčou jako hříbě, ale když se snese sníh,
lidé zpívají si příběh o těch třech a o třešních.
Ta da da ...